Dita P.

První díl Deníku Dity P. jsem v televizi viděla tak trochu náhodou. Na ostatní už jsem se vyloženě těšila. Fakt je, že verbální projev Dity Pecháčkové je velmi diskutabilní, zprvu mě to fakt rvalo za uši. Ale protože mám ráda věci nekonformní a neprůměrné, tak jsem jí tak nějak přišla na chuť. Čiší z ní totiž taková chuť k jídlu, k dobrým věcem, k životu... Ale i dle příspěvků v diskusi k pořadu a i podle reakcí známých se lidi dělí na ty co jí milují a ty co jí nesnáší. Klasika. Tak já se přiznávám bez mučení: je zvláštní, je svá a já jí mám ráda. A většina receptů je ňamková.

No a protože se mi televizní díly líbily (zabte mě...), tak jsem si tůůze přála k vánocům její knížku receptů. Jenže byla beznadějně vyprodaná, a tak jsem se jí dočkala až tento týden. Děkuji, drahý muži :-)
Knížka je vééliká (cca 25x27cm),tlustá (3cm), drahá,ale ..... krásná. Na pěkném papíru, s krásnými fotkami.

Jediné, co bych jí asi vytkla je, že nevím jak přežije stálé otvírání a zavírání, protože je jen lepená a já už teď tuším, že v ní budu listovat poměrně často. Ke každému receptu je totiž fotografie výsledného produktu a fotky jsou moc pěkné. A taky možná bude za čas dost poslintaná :-))), protože u každé (téměř každé) fotky se člověku sbíhají sliny.

A co mě na ní nejvíc baví jsou Ditiny komentáře u jednotlivých receptů. No řekněte sami: "Těleso ponořené do vanilkového krému je nadnášeno silou čokolády těleso polévající...." Její retrospektivy z dětství jsou milým pohlazením po duši, známe to všichni, všichni jsme dělali na krupicové kaši přehrady pro roztékající se máslo...
Prostě za mě určitě velká radost z dárku a velké potěšení při čtení.

A dneska první odzkoušený recept. Už v televizi jsem si říkala, že to bude dost dobrý. A co? Je to krutopřísně dobrý.
Ditina Krkovice na medu je skvělá. Příprava sice trvá 3 hodiny (plus minimálně hodinka a více naložit), ale určitě se vyplatí si počkat. Masíčko měkkoučké, chuť skvostná. Nesehnala jsem sice barbecue omáčku Jack Daniel's, ale celkem zdatně jsem ji nahradila touhle omáčkou od Otma a doplnila to 50ml whiskey :-) :

Takže výsledný produkt dopadl takto:

Není to tedy úplná dietka, ale je to labůůůžo. A jednou za čas, proč ne. Jedli jsme to jen s houskama nebo chlebem, ale přílohu si asi může vybrat každý sám.
A pro zájemce tady samozřejmě mám i recept: krkovička na medu
Dobrou chuť !!

Nákupy v Drážďanech

Byl to takový momentální nápad, za 3 dny jsme frčeli směr Německo. Drážďany jsou kousek, člověk je tam cobydup.
Nutno říct, že my si vždycky na takovýhle výlet vybereme notně mrazivé počasí. Vloni ve Vídni -10, tentokrát v Drážďanech ještě o trošku víc, byl to mazec.
Po cestě jsme zastavili na povinnou WC zastávku v Petrovicích na pumpě. Ty panoramata, táto... :-)

Jinak Drážďany se mi moc líbí, všechno tu vstalo po válce z popela, je obdivuhodné co tady vytvořili. Průvodkyně nám v autobusu pouštěla nějaký dokument o Drážďanech od roku 1908 téměř do současnosti. Bylo to impozantní, po těch neslavných dnech v únoru 1945 bylo zničeno 90% města. Vše se stavělo znovu kámen po kameni. Doporučuji určitě Drážďany navštívit, stojí to za to. Např. můj oblíbený Frauenkirche je prostě skvostný.

Takže v mrazivém dni (mimochodem večer při cestě zpátky to na dálnici hlásilo -17 stupňů) jsme s mým zlatým mužem vyrazili do drážďanských obchodů. Pokud třeba příští rok plánujete také vyrazit na povánoční výprodeje, ideální čas je tak mezi 10. až 20.lednem. My jsme byli 25.ledna a bylo to zřejmě hraniční datum, žádné masívní a všudypřítomné slevy jsme zas až tak nezaznamenali. To hlavní už prostě asi proběhlo :-(

Pokud někdy vyrazíte, možná by se vám mohla hodit tato mapka, kde jsou zobrazeny ty hlavní a největší obchodní nákupní centra v centru Drážďan: MAPA

A tady je pár zimních momentek :-), Drážďany jsou prostě krásné i v zimě :

No a co se týká úlovků, tak nějaké hadříky samozřejmě byly, ale hlavními úlovky byly tyto botičky, které mi vyčenichal můj drahý muž. Jsou zajímavé, neotřelé a prostě božíííííí :-) :

A druhým hlavním úlovkem je tenhle nádherný náhrdelník, který jsem tam za 4 Euro prostě nemohla nechat, no ne?

Úúúúúlovek měsíce :-D

Říkám si odolej, odolej, holka. Ale to prostě nešlo !!!
Když jsem to viděla, stala ze mě straka a vrhala se dál a dál :-D

Za všechno vlastně můžou boty, který jsem sháněla. Už asi 14 dní jsem podnikala strategický nájezdy na všechny prodejny obuvi v okolí. Asi to znáte - nejhorší je, když si člověk vytvoří přesnou představu, jak by mělo vypadat to, co chce koupit. Představu jsem teda měla, to zas jo. Ale realita byla jiná. V podstatě jsem zase nechtěla tak moc. Černé kotníčkové boty v pánském stylu, tedy nízký podpatek. A pokud možno na boku s takovou tou gumovou vsadkou. Když už jsem někde objevila něco, co se tomu podobá, tak se mi zas zježil nějaký psychický blok, či co a odmítla jsem za ně dát 2000,-

No a při poslední takovéto eskapádě v pražském Palladiu jsem si řekla, že z toho baráku bez bot neodejdu, páč u starých jsem prošoupala podpatek a nové byly víc než nutnost. Strávila jsem tam 2,5 hodiny, slovy dvěapůlhodiny. No nic, zkrátím to, zadařilo se, i když ne úplně přesně.

Ale abych se dostala k věci, při mé výpravě za botami jsem vlezla do spousty obchodů a zjistila jsem, že v některých z nich mají na stojánkách výprodej bižuterie. Asi to je jako doplňkový sortiment od jakési firmy, protože byly podobné v několika krámech, Baťa, Orsay, tuším Camei a další. No a jelikož tyhle poklady byly v akci vše za 30,- !!! (joo, čtete dobře), tak to prostě nešlo oddolat, nešlo. ............. nešlo, nešlo.... :-)

A tak jsem si domů přivlekla plný sáček pokladů. Když jsem to spočítala v původních cenách, bylo to bez pár korun 3.000,- Kč. A mě to stálo necelou 500,- Dobrý, ne?

A tady jsou ty poklady:

Tahle stříbrná kulička je boží, dlouhý řetízek, prostě nemá chybu..

Naušničky na střídání...

Pár náramků...

A nějaký ten prstýnek...